čtvrtek 17. ledna 2013

Příběhy obyčejného blbkovství (1)

Ty nejvtipnější a nejbizarnější příběhy vymyslí život sám. Někdy si říkám: 'Jak je tohle možný? To si ze mě snad dotyčný/ ná dělá srandu!'. Ale ne, není. Každý se čas od času dostaneme do nějaké prazvláštní, či naopak extra vtipné situace. A mě se to děje opravdu často.. pravděpodobně za to může spolubydlící.

Na kolej jsem se přistěhovala koncem září před třemi lety. Bylo to takové to krásné a teplé září, kdy slunce svítí celý den. Venkovní teplota se pohybovala kolem vysokých hodnot, téměř, jako by léto ještě neskončilo. Rozrazila jsem dveře svojí nové buňky, kterou jsem měla sdílet ještě s dalšími dvěma slečnami. A ejhle! Nějaký údržbář byl tak aktivní, že zapnul ústřední topení již teď, abychom náhodou nenachladli.. a v pokoji byl ventil puštěný naplno, takže se teplota pohybovala okolo 50°C ve stínu. Topení jsem okamžitě vypnula, okno otevřela dokořán a zhluboka dýchala. Tohle bylo moc i na mě, teplomilného člověka. OK, takže moje nové spolubydlící budou poněkud zimomřivé..


Asi za hodinu přišla první nová spolubydlící. Hned mě upoutalo, jak mohutně třískla vchodovými dveřmi, až skleněná výplň zadrnčela a hrozila rozpadnutím se na kousky.

'Ahooj, už jsem doma!', zaječela.
Trochu jsem se bála jít se představit..
'Ahoj! Já jsem Eva. Budu tu teď s vámi bydlet.'
'Ahoj! Já jsem Lucinka', a jala se mě zuřivě líbat a objímat, jako bychom byly staré známé.

Začala jsem se nenápadně vyptávat, jaké zmrzliny to budou se mnou bydlet v buňce. 
'Tobě je tam teplo? Mě ráno byla hrozná kosa, tak jsem to trochu zapnula' (topení bylo zapnuté na nejvyšší stupeň). Začala jsem si nově příchozí prohlížet..na můj vkus teplé podzimní boty, dlouhé černé kalhoty, tričko, svetřík a přes něj přehozená bunda. Ta bude fakt zmrzlá!
Uklidila jsem se zpátky do buňky a raději jsem zavřela okno, abych ještě nedostala vynadáno, že dovnitř pouštím zimu.
Spolubydlící si v kuchyni vybalovala nákup. Vše hlasitě komentovala, i když mě položky z její zrovna nezajímaly. Poté vešla do pokoje.
'Jak že se jmenuješ? Já to nějak zapomněla..', zeptala se.
'I akvarijní rybička má delší paměť', pomyslela jsem si.

'Já jsem Eva', odpověděla jsem jí s úsměvem. 'Jestli chceš, můžeme si udělat jmenovky jako ve škole'. Naštěstí nechtěla.. 
'Tak jo, a máš facebook?' a jala se zuřivě hledat můj profil.
Po vzácné chvilce ticha jsem se dozvěděla, že ty moje fotky na profilu jsou nic moc, je jich málo a na některých vypadám tlustá.. Co pronesla o mém příteli a o tom, že studuju soukromou školu, jsem raději už zapomněla..

A tak začalo moje bydlení s Lucinkou.


(veškerá podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná

a neúmyslná)

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za vaše milé komentáře a podněty!