úterý 22. ledna 2013

Příběhy obyčejného blbkovství (2)

Pozvolna začínal studený podzim. Tedy, mě nějak zvlášť zima nebyla, ale mojí spolubydlící Lucince ano.. Byla tak půlka října, když se vítězoslavně vrátila domů z nákupu a táhla dvě velké tašky. 
'Holky, pojďte se podívat, musela jsem si udělat radost!', volala. Na tuhle větu jsem pomalu ale jistě dostávala alergii.. Předstírala jsem, že si čtu něco hrozně důležitého, ale bohužel jsem ani já neunikla prezentaci nových kousků Lucinčiného šatníku.
'Koupila jsem si nový kabát, když je teď taková kosa'. ukazovala první úlovek. (Venkovní teploty se pohybovaly stále nad bodem mrazu, což mi přišlo v tuto roční dobu naprosto v pohodě).
'Perfektně mi sedí a ségra mi řekla, ať si ho koupím.. že takovej určitě neseženu.. a sáhněte si, to je kvalita (podle mě celkem slina) a nebyl ani drahej ( tři tisíce za kabát jí přijdou málo?!, takový si ve výprodeji koupím za tu cenu tři..).
Pak vytáhla krabici s botami. 'Byli jsme se ještě podívat na boty.. taky nějaký potřebuju, když je teď ta zima'. A vytáhla zimní kozačky na zhruba 10centimetrovém podpatku.
'V těch se ti bude hezky chodit, až všude namrzne', pomyslela jsem si zlomyslně. 
'A nebyly vůbec drahý', pokračovala Lucinka. 'Stály jenom tři a půl tisíce a ségra mi říkala, že jsou moc pěkný a že mi krásně sedí, že takový zase dlouho neseženu..že si je mám určitě koupit'.
Komentovat přemrštěnou cenu, za již od pohledu nekvalitní obuv, se mi nechtělo.. když z nich má takovou radost. 

S odstupem času můžu říct, že to nebyla příliš výhodná koupě. Po dvou sezonách se svorně kabát i kozačky rozpadly. Na kabátu se po prvním vyčištění udělaly fleky (a to asi tou čistírno nebylo), po druhém vyčištění v jiné čistírně se fleky proměnily v dírky.. Podobný osud potkal i kozačky, které se kolem dokola podrážky rozlepily a teklo do nich a za žádnou cenu se nechtěly nechat zalepit.

A tak jsem nebyla překvapená, když před nedávnem Lucinka rozrazila dveře mojí buňky (teď s ním už naštěstí nebydlím v jednom pokoji) a slavnostně mi ukazovala nové boty.
'.. a nebyly vůbec drahý, stály jen tři tisíce.. a kolegyně říkala, že si je mám koupit, že takový jen tak neseženu', strkala mi pod nos ohavnou botu na vysokém jehlovém podpatku.

(veškerá podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná
a neúmyslná)

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za vaše milé komentáře a podněty!