neděle 3. března 2013

Příběhy obyčejného blbkovství (5)

Již si přesně nepamatuji sled událostí které této předcházely, ale mám v živé paměti, že jsem se učila na jakousi písemku. Zavřela jsem se v pokoji, abych měla klid. Bohužel jsem neuspěla. V té době jsem sice už s Lucinkou nebydlela v jedné místnosti, ale ona mě i přes můj odpor stále hojně navštěvovala a vyprávěla mi svoje nejrůznější příhody.

Seděla jsem na posteli a byla jsem zahloubána do jakési učebnice, když někdo zaklepal na dveře. Lucinka ani nečekala na odpověď a hned vtrhla do pokoje. Usadila se na postel mé spolubydlící a začala vyprávět, jaké má problémy s penězi. Ani si nevšimla, že se učím a že by mě její problémy zrovna nemusely zajímat. 

'Je to hrozný, výplatu jsem ještě nedostala, ségra mi ještě nevrátila peníze, co mi dluží a dneska ráno došlo tekuté mýdlo.. jsem myslela, že se zblázním', naříkala.
'Na umyvadle je i tuhé.', poradila jsem jí.
'Ale to je na nic,' oponovala mi, 'já nosím čočky a to mýdlo mi vždycky ulpí na prstech a vždycky se dostane do očí', vysvětlovala. 
'Co si takhle nejdřív pořádně opláchnout ruce?', napadlo mě..
'No a pak jsem myla nádobí a došel jar, to už jsem myslela, že se z toho zblázním.. a vůbec nemám na to, abych koupila novej. Ani na to mýdlo nemám, dokud mi šéf nezaplatí', lamentovala.
Vůbec jí nevadilo, že se učím a a mám poněkud jiné starosti..

Na druhý den jsem koupila tekuté mýdlo a jar, všeho všudy mě celá investice stála 50 korun. Vrátila jsem se na kolej a tam  už seděla Lucinka v našem pokoji a ukazovala mé spolubydlící, co si koupila na sebe (to jí šéf zaplatil na ruku, nebo co?).

'No musela jsem si udělat radost, holky', ospravedlňovala se. 'Byla jsem z těch peněz na nervy a tak jsem si vzala úvěrovou kartu a koupila si tenhle svetřík a kalhoty.. a tužku na oči a řasenku a stíny', ukazovala. 'Vypadají úplně stejně, jako jedny, co už mám, ale prodavačka říkala, že jsou trochu jiné..'.
Spolubydlící, ani já jsme Lucinku neposlouchaly, což jí bylo evidentně jedno. Potřebovala se pochlubit novými úlovky, které tak nutně musela pořídit, aby si udělala radost.

Docela mě pobavil fakt, že 50 korun na jar na nádobí neměla, ale tak 2000 si z úvěrové karty vzít mohla. A mě za koupi jaru a mýdla nikdo nepochválil..


(veškerá podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná

a neúmyslná)

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za vaše milé komentáře a podněty!