Podle čeho si vybrat tu pravou přírodní kosmetiku

K přírodní kosmetice jsem se dostala před pěti lety a to kvůli tomu, že jsem se osypala po kosmetice z lékárny a skončila na kožním. Chtěla jsem dát pleti něco lepšího, něco s jemnějším a šetrnějším složením. Ale jak se vyznat v moři produktů, kde každý druhý je dermatologicky testovaný, s rostlinnými výtažky nebo za něj dává ruku do ohně známá modelka?


Když chcete začít používat přírodní kosmetiku, nejtěžší je zorientovat se v současné nabídce. Legislativa bohužel nestanovuje podmínky pro použití označení 'přírodní kosmetika', takže toto si může dát na etiketu v podstatě kdokoliv.

V počátcích je proto nejlepší se pro snadnou orientaci řídit certifikáty. Na poli přírodní kosmetiky se jich pohybuje relativně hodně a každý garantuje trochu jiné kvality. Mezi nejpřísnější patří rozhodně německý Demeter, který lpí na složkách z biodynamického zemědělství, dále pak BDIH, EcoCert, NATRUE či Cosmetique Bio.

Certifikát na etiketě ale v mnoha případech nezaručuje 100% čisté přírodní složení produktu. Třeba takový Leaping Bunny najdete na mnoha výrobcích, které ale obsahují SLS/SLES či syntetické konzervanty nebo umělou parfemaci. Stejně tak certifikace EcoControl je celkem benevolentní a v takto označených produktech můžete najít například konzervant Phenoxyethanol. A třeba certifikace Vegan nezaručuje vůbec nic, kromě toho, že produkt je zcela bez obsahu živočišných látek, co na tom, že obsahuje syntetická pěnidla, konzervanty a podobně.

O výpovědní hodnotě některých certifikátů by se dalo celkem úspěšně diskutovat. Například Leaping Bunny na obale zaručuje, že produkt ani jednotlivé složky nebyly testovány na zvířatech, respektive nebyly testovány v posledních 10 letech.

Pokud hledáte šetrný produkt, u kterého chcete mít jistotu, že má čisté složení z kvalitních surovin, hledejte mezi malými lokálními značkami. Ty si sice nemohou (a nebo nechtějí) dovolit zaplatit certifikaci, na druhou stranu u nich v mnoha případech narazíte na kvalitnější produkty než u značek 's razítkem'.

TIP: Z lokálních a malých výrobců vám rozhodně mohu doporučit český Delibutus, Zahir nebo rakouský Eliah Sahil.

Orientace v přírodní kosmetice s pomocí certifikátů je skvělá pomoc pokud začínáte a nevíte, na co se zaměřit a čemu se vyhnout. Druhým a zároveň mnohem spolehlivějším 'levelem' je čtení složení, neboli INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients). Všichni výrobci kosmetiky jsou povinni uvádět kompletní složení produktu, a to sestupně. Na prvním místě je tedy uvedena složka s největším podílem v obsahu.

Čtení složení je složitější než jenom letmé mrknutí na certifikát, na druhou stranu vám stačí vytipovat si několik ingrediencí, kterým se chcete vyhnout a řídit se podle nich.

Jenom namátkou, přírodní kosmetika by rozhodně neměla obsahovat:

  • Sodium Lauryl Sulfate/ Sodium Laureth Sulfate
  • Paraffinum Liquidum/ Petrolatum
  • Parabeny, které se schovávají pod názvy s koncovkou -paraben. Například to jsou Methylparaben, Ethylparaben, Propylparaben nebo Butylparaben.
  • Silikony, tedy všechny složky s příponami -cone, -conol, -siloxane. Mezi nejrozšířenější patří Dimethicone či Cyclopentasiloxane.
  • Diethanolamine (DEA) a Triethanolamine (TEA)
  • Triclosan
  • Methylisothiazolinon
  • Butylated Hydroxyanisole (BHA) a Butylated Hydroxytoluene (BHT)

Přechod na přírodní kosmetiku neproběhne ze dne na den, stejně tak se bleskurychle nenaučíte číst složení. Je ale dobré se zajímat, zkoumat a studovat a ne vždy slepě věřit všem výrobcům. Zvídavost je rozhodně dobrá cesta ke kvalitní přírodní kosmetice a také k lepšímu porozumění vlastní pleti.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

V čem je přírodní kosmetika jiná

I přírodní kosmetika obsahuje alergeny

Jak a čím hydratovat pleť?